V poslední době často slýcháme o registrovaném partnerství. Tento článek by vám měl odpovědět na základní otázky o tom, o co se vlastně jedná. Mohl by tak přispět k otevření dalšího obzoru a rozšířit tak váš rozhled. A zajímavé informace máme i pro ty, kteří vědí, o co se jedná, jen nevědí, jak se na takové registrované partnerství připravit. V obou případech tedy doporučujeme, abyste se pohodlně usadili a pustili se do čtení.
Zákon registrované partnerství definuje jako trvalé společenství dvojice osob společného pohlaví. Partnerství vzniká projevem vůle mezi dvěma osobami totožného pohlaví, který musí být projevem svobodného myšlení a úplného prohlášení obou osob, že vstupují do registrovaného partnerství. Toto prohlášení se děje před matrikářem a to na základě otázky, která je osobám vstupujícím do registrovaného partnerství položena. Tato otázka je velmi prostá a zjišťuje, zda dotyčné osoby chtějí vstoupit do partnerství. Ještě před položením této otázky obě osoby uvedou, zda neznají jakékoliv okolnosti, které by mohly vyloučit vstup do takového svazku. O prohlášení je sepsán protokol, který je následně podepsán osobami, které vstupují do partnerství, matrikářem a v některých případech také tlumočníkem. Svazek se pak zapíše do knihy registrovaných partnerství.
Každý, komu vstup do registrovaného partnerství zákon vyloženě nezakazuje, může do této formy partnerství vstoupit. Nutnou podmínkou je, aby alespoň jedna z osob měla občanství České republiky. Do partnerství nemohou vstoupit sourozenci a osoby příbuzné v přímé linii – to je samozřejmé. Osoba vstupující do partnerství musí být starší osmnácti let a musí být způsobilá k právním úkonům. Dotyčná osoba nesmí být ve stále trvajícím vztahu manželství nebo registrovaného partnerství. Registrované partnerství vyřizují příslušné matriční úřady. V případě státního občanství České republiky je potřeba prokázat totožnost příslušnému matričnímu úřadu a k tiskopisu připojit rodný list, doklad o státním občanství, výpis údajů z informačního systému evidence obyvatel o místě trvalého pobytu, výpis z evidence obyvatel o rodinném stavu nebo o partnerství a pravomocný rozsudek o rozvodu manželství, pokud je člověk rozvedený, či úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera. Po dobu existence zákona o registrovaném partnerství se ukazuje, že svazky uzavřené mezi osobami stejného pohlaví mají podstatně menší rozvodovost, než je u svazků heterosexuálních.
Z právního hlediska zná Česká republika pojem registrované partnerství od roku 2006. Zákon byl v poslanecké sněmovně schválen i přes snahy prezidenta Václava Klause. V různých podobách byl tento zákon navrhován již od roku 1990. Na Slovensku dosud žádný podobný zákon nebyl ratifikován. Podobné právní instituce existují v řadě zemí, jednotlivé právní úpravy se však odlišují. V některých zemích se dokonce právní institut registrovaného partnerství shoduje s institutem manželství. V Evropě se jedná o země jako Nizozemsko, Belgie, Portugalsko, Norsko, Švédsko či Španělsko. Podle současného českého práva trvající registrované partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.
Po úředním zápisu se vydává doklad o registrovaném partnerství. Změna stavu se také partnerům zapisuje do občanského průkazu. Tento zápis je občanském průkaze velmi patrný. Místo zápisu "Rodinný stav" na zadní straně občanského průkazu se objeví pouze zápis "Stav", k čemuž bude připsáno "partnerství", případně "zaniklé partnerství". Registrované partnerství zaniká úmrtím jednoho z partnerů nebo na základě soudního rozhodnutí a to buď po dohodě, nebo na žádost jednoho z partnerů. Registrované partnerství sebou samozřejmě nese řadu práv a povinností v nejrůznějších oblastech života. Partneři spolu musí řešit věci týkající se jejich společného života, dále se mohou vzájemně zastupovat v běžných záležitostech. Činy jednoho zavazují i druhého partnera. Oba dva by měli mít shodnou životní úroveň a jsou povinni se k tomu vzájemně podporovat.
Za splnění určitých podmínek může jeden z partnerů po zániku partnerství vyžadovat výživné. Partnerům nevzniká společné jmění a věci, které si během partnerství pořídí, nabývají do individuálního vlastnictví, případně do podílového vlastnictví – a to rovným dílem. Automaticky nevzniká ani společný nájem nemovitosti a partneři jsou odkázáni na dohodu s pronajímající osobou. Partner má nicméně právo užívat byt druhého z partnerů a po úmrtí dojde k přechodu nájmu na pozůstalou osobu. Lékaři mohou informovat partnera o povaze onemocnění a potřebných lékařských úkonech. Pozůstalý partner dědí ze zákona v první dědické skupině stejným dílem společně s dětmi zemřelého a v případě bezdětnosti dědí ve druhé dědické skupině společně s rodiči zemřelého. Dědí nejméně polovinu dědictví a může též uplatňovat právo na ochranu osobnosti zemřelého partnera. Zákon automaticky chápe partnery jako osoby blízké, což se promítá v řadě oblastí.
V případě otázky poskytování sociálních dávek jsou partneři považování za společně posuzované osoby. Odebrání dítěte biologickému rodiči není možné odůvodnit partnerstvím. Jednomu z partnerů může být dítě svěřeno do pěstounské péče nebo se může stát jeho poručníkem, nicméně osvojit si ho nemůže. Zajímavou oblastí je změna příjmení partnerů. Před uzavřením registrovaného partnerství se prohlášení o změně příjmení jednoho z partnerů nepodává. Je to však ideální příležitost pro ty, kteří chtějí přijmout příjmení svého partnera. Žádost o změnu příjmení podává osoba, která hodlá změnit své příjmení na příjmení partnerovo. Žádost je pak podána na matričním úřadě, na kterém je žadatel o změnu přihlášen k trvalému pobytu.
Uzavření registrovaného partnerství není bohužel zdarma. Ty osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt, je to tři tisíce korun. Má-li alespoň jedna osoba trvalý pobyt v ČR, je to o tisíc korun méně. Vydání povolení učinit prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství před jiným matričním úřadem se zpoplatňuje tisícem korun. Za vydání vysvědčení o právní způsobilosti ke vstupu do registrovaného partnerství v zahraničí nebo s cizincem se účtuje pět set korun.