Jak přijmout fakt, že partner se chce rozejít?

Rozchod je velmi těžký, velmi. Když máte děti, je to ještě horší než jindy. Ovšem co se najednou děje? Byli jste spolu spokojení, šťastní, jasně problémy jste měli, ale upřímně kdo je nemá? Navíc, jste spolu přeci tak dlouho, problémy jste už měli, a překonali je. Tak kde je ten problém? Pořád přemýšlíte a říkáte si, proč sakra proč. Přijmout fakt, že zatímco vy partnera milujete a jste relativně spokojená, on chce vztah ukončit, je vždycky obtížné a těžké, zvláště pokud máte za sebou dlouhodobý vztah, případně spolu i bydlíte a plánujete.

Zvládnout rozchod elegantně je umění a velké. Většina žen to bohužel nedokáže, začne brečet, vyčítat, nadávat, spílat. Poté prosí, ubližuje sobě, podráží svou hrdost a slibuje. Dokáže přistoupit i občas na to, že partner s ní zůstane, ale milenku si klidně může nechat. To opravdu dámy? Chtěly by, jste, aby vás váš partner podváděl? Trpěla by, jste, při každé chvíli, kdy by vás objal, políbil, nebo by s vámi spal. Pokud toto dopustíte, pošlapete si svou důstojnost, svou hrdost. Co dělat, aby rozchod proběhl co nejelegantněji a relativně v klidu a míru?

Shodneme se na tom všichni, pro jednu stranu to obvykle je šok a velký. Je dobré to s partnerem probrat. Požádejte svého partnera, který se chce rozejít, aby vám sdělil důvody, proč se tak rozhodl. Zkuste mu říci, že chápete, že se mu na vás určité věci nelíbí, ale jste ve vztahu od toho, aby, jste si to dokázali říci a třeba na tom pracovat. Ukažte mu, že jste ochotná pracovat na vztahu. Samozřejmě nedělejte to, že vezmete všechnu vinu na sebe. Vina je vždycky na obou stranách, vždycky. Na oplátku řekněte partnerovi, co vadí třeba vám. Musíte spolu zkrátka mluvit.

Pokud se však vztah nedá zachránit, nebo partner zachraňovat nic nechce, nedoprošujete se. Pokud se neudržíte a rozpláčete se, klidně plačte. Nebuďte však hysterická, partnera nečastujte sprostými slovy, neječte na něj, všechno to, co jste chtěla, už když vás štval. Když je šlověk naštvaný, má tendenci ublížit tomu druhému co nejvíce a slovně se to obvykle často daří, Přemýšlejte nad tím, co řeknete, zpátky to už obvykle vzít nemůžete.

Pokud spolu bydlíte, je to o něco těžší. Je jasné, že se musíte spolu domluvit na tom, jak to bude dál. Pokud jste v městském bytě nebo v podnájmu, domluvte se, kdo v bytě zůstane a kdo půjde pryč. Pokud máte byt koupený, buď musíte druhého vyplatit, nebo byt prodat. Je jasné, že takovéhle věci nemůžete hned ten večer řešit. Potřebujete se pořádně vybrečet, někomu svěřit a podobně. Domluvte se proto s partnerem na druhý den, kdy už jste z "nejhoršího" relativně venku.

Důležité je partnera nekritizovat, má právo se rozhodnout. Jasně bude to těžké, bude vás to bolet, bude trvat, než se dáte dohromady a budete schopná se zase otevřít nějakému vztahu. Neprodlužujte a neztěžujte si proto tuhle chvíli tím, že budete neustále myslet na bývalého, snažíte se mu ublížit, případně jeho nový vztah sabotovat a podobně. Tím akorát ubližujete sobě. Ukazujete, že jste na tom druhém tak trochu závislá, potřebujete ho, nemůžete bez něj žít a podobně. Vaše chování je přinejmenším trapné, hysterické a podobně.

Vezměte to s grácií, vždyť pokud o vás nestojí, najde se jiný člověk, který vás bude milovat, který si vás zaslouží, pro kterého budete jediná, muž, který vás bude na rukou nosit. Tím, že se budete snažit svému bývalému protějšku ublížit, možná propásnete "pana pravého", což by byla velká škoda.