Jak změřit rychlost připojení k internetu

S internetem je to někdy těžké. Jsou dny, kdy vám internetové televize jedou jako po másle, a jste hrdí na svůj zdravý rozum, díky kterému máte i bez odborných znalostí slušné připojení za rozumné peníze. Ale skoro stejně tak často se všechno vleče tak dlouho, že máte chuť zakroutit krkem podvodníkovi, který měl tu drzost vám prodat tak pomalý šmejd.

V takových chvílích lidé často sahají po testech rychlosti internetové připojení v domnění, že získají nezvratné důkazy o tom, že byli podvedeni. Hned na začátek je ale třeba říct, že nic takového pro vás první test, na který narazíte, udělat nemůže.

Princip, na kterém měření rychlosti internetového připojení funguje je velice jednoduchý. Jeho podstata spočívá v tom, že program sleduje, za jakou dobu se prostřednictvím toho kterého připojení dá přenést soubor o určité velikosti.

Způsoby, kterými toto jednotlivé testy sledují jsou přitom často velice odlišné, což se následně odráží i na jejich výsledcích. Obecně proto také platí, že pro různě rychlé linky jsou vhodné různé typy testů. Dá se ale také narazit na „výtečníky“, kteří vám dokážou naměřit hodnotu rychlosti vyšší, než jaká je vůbec udaná její maximální hranice.

Svádět ale všechny nepřesnosti ve výsledcích na nedostatky konkrétních testů by nebylo úplně spravedlivé. Skutečná rychlost připojení totiž závisí na mnoha faktorech, a v praxi se často mění. Už z principu jsou proto všechna měření vždy více či méně přibližná. A to zejména tehdy, pokud nejste připojeni pevným kabelem, ale například prostřednictvím WIFI. Pokud se v tomto případě rozhodnete změřit svoji rychlost během bouřky, neměli byste se divit, pokud dodatečně zjistíte, že výsledky byly pochybné.

Nemusí ale jít jenom o počasí. Rychlost internetu totiž ovlivňují jak různá omezení přenesených dat, která vyplývají z uzavřené smlouvy( nestáhli jste předtím, než se vám internet zpomalí, dva filmy?), ale i tzv. agregace. 

Tímto termínem se jednoduše řečeno označuje počet počítačů, se kterými své připojení sdílíte, a se kterými se proto musíte o data, která ji za určitou dobu protečou, „podělit“. Prakticky to znamená, že  v době, kdy se k internetu připojí více těchto počítačů najednou, potom můžete očekávat zpomalení přenosu.

Lidově řečeno když bydlíte v paneláku a budete něco stahovat v pondělí ve čtyři hodiny ráno, kdy většina lidí spí, můžete se těšit na vyšší rychlost. Připojit se ale řekněme v osm hodin večer často znamená, že chytnete chvilku, kdy vaši sousedé ve velkém sedí u internetu, dívají se na fotografie přátel z dovolené, nebo si lámou hlavu nad tím, která že LCD televize se jim do obýváku bude hodit nejlépe.

Testy s různou výbavou

Co se týče uživatelského komfortu, najdete mezi jednotlivými testy velké rozdíly v jejich „přídavných“ službách, které sice nejsou natolik důležité jako přesnost samotného měření, ale ve výsledku mohou značně ovlivnit to, jak se vám s nimi bude pracovat, a jaký dojem si z celé operace odnesete.

Můžete se tak proto setkat s testy rychlosti, které sice budou nabízet třeba patnáct jazyků, v nichž je možné je ovládat, a slušný standard jejich přesnosti, ale zároveň je tato skutečnost někdy  vykoupena faktem, že u nich nenajdete jakékoliv statistik. Stejně tak je ale možné narazit na testy, u kterých si lze nechat zpracovat statistiky jak pro jednotlivé kontinenty nebo státy, tak i třeba pro konkrétní města a kraje.

Některé weby spravující testy rychlosti připojení potom například pravidelně vydávají také statistiky pokrývající delší časové úseky (např. Měsíc), které zachycují celkový vývoj podle informací z celého serveru.

Zatím raději cizí testy

Jeden ideální test rychlosti internetového připojení, který by bylo s čistým svědomím možné každému doporučit dnes bohužel nenajdeme. Vodítkem pro správný výběr by proto mělo být alespoň letmé prolétnutí odbornějšími recenzemi a diskusními fóry, jež se této problematice věnují. Jednotlivé dostupné služby se totiž liší jak v šíři možností, které uživateli nabízí, tak i samotné přesnosti měření.

Ta je především závislá na tom, jakou linku potřebujete změřit. Obecně se přitom dá říci, že pokud vám jde o kontrolu spojení s vysokou rychlostí  100/100 Mbit/s, měli byste počítat s tím, že zjištěná čísla budou opravdu velice nepřesná. Situace je ale v oblasti rozšířenějšího připojení – např. 4/1 Mbit/s – naštěstí o poznání růžovější.

Podle výsledků dostupných srovnání testy při měření prvního typu připojení zvládnou linku vytížit v nejlepším případě pouze z poloviny! Stejně tak se vám ale může dost dobře stát, že narazíte na test, který zůstane daleko za touto hranicí – některé z nich to totiž zvládnou pouze z jedné pětiny.

Co se týče měření rychlosti uploadu, zde jsou hodnoty ještě mnohem horší. Pro běžného uživatele internetu ale tyto skutečnosti určitě neznamenají žádnou katastrofu: připojením linkou  100/100 Mbit/s totiž v drtivé většině případů nedisponují.

Podstatnější jsou proto schopnosti a přesnost těchto programů při měření druhého skupiny připojení v řádu jednotlivých Mbit/s. Pro tento druh jsou také tyto testy obvykle určené, a zde již proto představují mnohem spolehlivější nástroj.

Za důležitou informaci v tomto případě můžeme považovat zejména fakt, že jednotlivé testy se u  nižších rychlostí ve své přesnosti tolik neliší, a poskytují v zásadě podobně přesné výsledky.  Měli bychom zde také pravděpodobně zmínit to, že v situaci, kdy se rozhodnete použít některý z prověřených zahraničních testů (např. speedtest.net, nebo my-speedtest.com)  výsledky budou pravděpodobně lepší než u těch domácích.