06.09. 2013 • 
1455xPo slovech kamaráda o Facebooku mě napadlo sepsat pár svých slov, protože ho každý vidí jinak. A to je na tom tak fascinují, lidská rozmanitost, osobitý pohled na danou věc. Facebook v zrcadlovém sále… Každé zrcadlo má jiný úhel, v každém zrcadle jinak vypadá. Každý odlesk je víceméně důležitý, protože nám utváří pohled na danou situaci. Krok po kroku k jinému zrcadlu, nebo den za dnem k neustálému používání.
Kde se Facebook vzal, co je zač a kde ho najdeme, určitě víme všichni. Komu je některá část záhadou, doporučuji shlédnout film The Social Network, který vše barvitě popisuje. Facebook, neboli kniha tváře. Několik videí na youtubu různého rázu. Podporující tuto aplikaci, ale i shazující veškerou identitu. Co má však větší váhu? Přistupme k prvnímu zrcadlu a zadívejme se na něj pořádně.
Jednoho dne jsem si psala se spolužákem ze základní školy a najednou padla otázka: „Už máš Facebook?“ S hambou v očích (i v prstech) jsem slušně odpověděla, že nemám. V mysli mi chvíli splašeně bubnovalo, co to sakra je a proč jsou z toho všichni tolik hotoví. Onu mánii jsem rázem pochopila, když se mě po pár dnech zeptal další člověk na tu samou otázku. Ano, naťukala jsem webovou adresu, zadala přihlašovací údaje a chvíli absolutně nechápala, o co tady jde. A tak jsem se zklamáním opouštěla tuto stránku. Nenašla jsem to, co jsem očekávala. Uběhlo pár dní a lidé ze školy mi říkali: „Přidejsi mě na Facebooku!“, a tak jsem znovu otevřela internet a s velkou nechutí se přihlásila. Po pár okamžicích, kdy jsem přišla na určité vymoženosti, mi došlo, že je to vlastně fajn. Hodně fajn. A tak začala ta slavná mánie u mého já. Pojďme tedy k dalšímu zrcadlu.
Pokud se zadívám do dalšího obrovského zrcadla, ptám se: Kdyby Facebook nebyl, v čem by to bylo jiné? Zakládají se různé skupiny, že kdyby nebylo Facebooku, bylo by všechno jiné. Co je tohle za lež! Chcete mi tvrdit, že jste ještě před Facebookem nevysedávali u počítače? Že jste nepropadli jinému šílenství s názvem Alík, Raketa, Lidé, Spolužáci, Líbímseti, Ukažse, Skype, ICQ a ostatním? Kdo byl v tom případě přes den (nebo jen celý večer) na ICQ? S kým jsem si tedy propsala dlouhé minuty, někdy i hodiny? Kolik z Vás přestalo tolik používat ICQ, protože se všechno dění najednou točilo okolo Facebooku? A kolik z Vás si pustilo k tělu fakt, že za všechno může Facebook? Spoustu lidí nebere ohledy na jeho předchůdce, na další žrouty času. Je sice faktem, že nevyvolávali takovou davovou vlnu rozmachu, ale byli. I pouze toto je důležitá myšlenka.
Já osobně vidím ve Facebooku mnoho pozitiv. Jednak jde o unikátní věc, a proto mu mnoho lidí propadlo. Ale jednak jde o zjišťování spoustu informací na jednom profilu. Stačí jedno kliknutí a můžete si s druhým psát a současné si prohlížet jeho fotky. Máte přátele, kteří se odstěhovali na druhý konec republiky? Přátele, kteří nemají tolik času na četná osobní setkání? Přátele, kteří nemají dostatek finančních prostředků? Nebo přátele, se kterými si rádi píšete a zasmějete se tomu? Vítejte ve světě Facebooku! Kde jinde bychom si prohlédli, jak x vlastně teď vypadá, co dělá, jak se chová prostřednictvím stavů a komentářů a jak se celkově má – současně na jednom portálu? Ano, díky Facebooku komunikujeme takřka s celou republikou, s celým světem. Někteří přidávají své fotky, aby sbírali „lajky“ (To se mi líbí), někteří jen tak a někteří zkrátka chtějí slyšet neustálou chválu. Nebudu raději argumentovat negativy, k tomu slouží další zrcadlo.
A tedy nacházíme se přímo u něj, zaostřete a pozorně sledujte. U velké většiny se stalo závislostí navštěvovat svůj profil a kontrolovat, jestli náhodou někdo neokomentoval jeho stav, jestli se někomu nelíbí jeho fotka, ba dokonce jestli není někdo přímo v éteru, aby s ním prohodil pár slov. Mnohdy záleží, o kterého člověka se jedná, protože jsem si jistá, že některé konverzace určitých lidí jsou na nízké úrovni.
„Ahoj. J“ „Č“ „Jak se máš?“ „Jo, jde to.“ „Co děláš?“ „Ty vole, pařím hru, ne? =D“
Je nutno podotknout, že jsem se snažila vyvarovat gramatických, stylistických i teenagerovských chyb. Vlastně ještě slangových, kdy se V mění na W apod. Ovšem poté by to ztratilo svou originalitu. Někdo u Facebooku vydrží sedět celý cen a jen tupě zírat, jestli náhodou někdo nenapíše nový stav, aby mohl dát „To se mi líbí“. Jestli někdo uveřejnil novou písničku, ke které by rázem napsal, jak je fenomenální. Jestli… Je zcela jasné, že Facebook byl, je a bude žrout času. V tomto zrcadle už není ten pohled tak hezký, protože závislost se pomalu začíná vymykat kontrole. Pokud tady nesedíte celý den, pak celý večer ano. Výjimkou se stává víkend, ale po krušném víkendu nastávají Vaše stavy a upřesnění informací, co se tedy dělo, co jste pili, jak moc jste pili a jak to bylo „cool“. Nebudu zbytečně přehánět, protože někdy ty stavy dokážou pobavit. Ale pakliže se podívám i na fakt, že běžný fejsbukář je schopný světu sdělit i takové drobnosti, jako že se jde najíst, že jde zrovna ven, že má fakt mizernou náladu, dá se to pochopit pouze z malé části. Ovšem nepochopitelné je, když se tyto tři stavy neustále opakují dokola a dále jsou doplňovány tím, jak je svět na dvě věci (nebudu citovat ani cenzurovat). Někdo se zase neustále dokola označuje na svých fotkách, ačkoliv ta fotka je měsíc stará. Zkrátka se chce připomenout, chce získat další lajky a komentáře, jak je boží. Možná je to spojené s věkem, možná se v některých pasážích budete poznávat a možná mě odsoudíte, co se do toho míchám. Znovu se vrátím k tomu, že je to spojené s věkem. Přiznávám, že i já v počátcích psala téměř o všem, co se dělo. Snad se každý, kdo si po sobě něco čte s odstupem času, chytá za hlavu, jaké hlouposti psal a jak by to dnes napsal jinak, úplně jinak. Dá se ale říct, že by nemělo být důležité, jak to napíšeme, ale jak to vyjádříme ve skutečnosti. Je zbytečné tady popisovat skupiny, jak spolu přátelé nemůžou jít ven a jen tak se pošťuchovat, ale místo toho do sebe na Facebooku šťouchají a připadá jim to děsně sexy. Včera jsem shlédla video, kde jeden kluk argumentuje, že každý druhý kluk dnes neumí sbalit holku. A kdo to má za vinu? Oni sami. Co to má za vinu? (Jasně, všichni očekávají Facebook, ale ne.) INTERNET! Internet nese spoustu pozitiv, ale je třeba si uvědomit, kdy je to mrhání volným časem. Dal by se Váš čas využít jinak, lépe?
Možná by stálo za zmínku, jak jsem na tom já a pan Facebook. Cílem není kritizovat a pohoršovat se nad ostatními, i nad sebou bych se měla pohoršit, neboť spadám do té skupiny závisláků a závislaček. Není večer, kdy bych ho neměla otevřený. Co myslíte, že dělám teď? Mám Facebook otevřený v druhé záložce a sem tam kontroluji, co je nového. Je to posedlost lidstva, je to NEMOC a je těžké ji omezit. Přirovnala bych to k jídlu, jakmile ho jednou okusíte, nenecháte si ho vzít a budete ho chtít ochutnat znovu a znovu… Znovu a znovu… Budete hladoví a budete se těšit na každý okamžik, kdy se Vaše chuťové buňky budou rozplývat. Možná přeháním, ale mnozí z Vás si to ani neuvědomují. Samozřejmě, jedná se o ryze můj pohled. Mám-li zmínit přátele, počátky mého profilu byly růžové. Neustále jsem si někoho přidávala, neustále si přidával někdo mě. Co na tom, že jsem ho viděla jednou, co na tom, že si nepíšeme, nevídáme se. Jednoduše ho musím mít v přátelích. A zase tady je ten věk, kdy si uvědomuji, že tohle není „přátelství“. A tak mě jednou chytla nálada poslat je o dům dál a mazala jsem všechny, kde byly pochyby. Vymažete přítele, a protože s Vámi dotyční nejsou v kontaktu přes Facebook, ani si nevzpomenou, že máte svátek, natož aby Vám popřál hezké Vánoce. Některých lidí je mi líto, ale stále doufám, že se tato dimenze trochu změní a pohne dopředu. Ať už s komunikací, tak například v potřebě užívat Facebook.
Mohla bych psát hodiny a neustále vymýšlet pádné argumenty, ale je třeba to také patřičně zakončit. Jsem hrdá na to, že mám v přátelích Vás, protože mě na Vás něco zajímá. Zajímají mě Vaše stavy, Vaše poznatky, Vaše fotky, zkrátka Vy samotní! Zajímá mě Facebook a nehodlám se ho vzdát proto, že mi krade čas. Ano, omezím ho, ale vzdát se ho znamená xxx přerušených kontaktů a zkrátka toho pocitu, že jsem jeho součástí. Pokud si říkáte, proč Vás někteří vůbec nekontaktují, třeba to oni cítí stejně a říkají si stejnou otázku. Každý den nás ovlivňuje v názorech. Seznamte se, FACEBOOK, droga lidstva!
A je tady poslední zrcadlo. Zrcadlo, kdy se díváte sami na sebe. Život je jen ve Vašich rukou a je jen na Vás, jak s ním naložíte. Potřebujete podporu přátel a rodiny, ale také svoje nohy, abyste se postavili. Hlavu, abyste si uvědomili spoustu věcí a dokázali o nich přemýšlet. Pakliže máte nohy i hlavu na správném místě, udělejte krok dopředu. Teď se ohlédněte zpátky - viditelný rozdíl jednoho kroku. Snažte se být co nejvíce kroků dopředu a nezaostávat s ostatními v zádi, psaním srdíček.
Je čas udělat krok a poté další krok… Krok za krokem k dalšímu zrcadlu. Jak bude vypadat, záleží pouze na Vás! Jmenuji se Vladislava Marková, je mi 19 let a mám vlastní pohled na Facebookové šílenství – krok!!!
