Jak na hyperaktivní dítě?

Mít dítě je vždycky ten nejkrásnější dar, pro každou ženu. Dítě vám přináší radost do života, vidíte jej, jak roste. Vidíte a zaznamenáváte každý jeho pohyb a vidíte první úsměv, první posazení, první pasení koníčků, první krok, první zub první den ve školce, první třída, první ročník na střední a na vysoké. Vždycky to první je velmi krásné a tak nějak nostalgické. První den ve školce a vy si vzpomínáte na to, jak jste jej poprvé dostala do náruče. V první třídě a vy přemýšlíte, kam to všechno uteklo. Než se nadáte, končí vysokou, vy sedíte na promoci a smáčíte kapesníček slzami a říkáte si. Kam se to všechno ztratilo? Vždyť ještě nedávno jsem mu nebo jí prala plínky, pomáhala s prvními krůčky a radovala, jste se při prvním slovíčku máma. A najednou, je to tu. Už je vaše dítě velké a přepadne vás taková nostalgie. Stává se to každým rodičům, buďte bez obav.

Pokud se zpátky vrátíme k menším dětem, tak jako je s nimi radost, bývá s nimi občas také starost. A to také s tím, že jsou děti často nemocné, odmlouvají, zkouší vaši trpělivost, zkouší, kam až můžou zajít a vy to snesete a vydržíte. No nebyli jsme jiní, mnoho z nás také svým rodičům pěkně hrálo na nervy a nejedenkrát.Je vaše dítko moc čilé? Neunaví jej nic? Říkáte si, není náhodou hyperaktivní? On rozdíl mezi hyperaktivitou a čilostí je opravdu těžké rozeznat. Ono je velmi lehké říci o dítku, které moc zlobí, ale on je hyperaktivní. Spíše však než hyperaktivita, jde o to, že vaše dítko spíše trpí nepozorností a nedostatkem času rodičů, ne tím, že jsou hyperaktivní.

Znáte to, přijdete z práce, kde jste měla těžký den, a dítko vás zahrne informacemi. Ze školy, ze školky. Povídá vám, co celý den dělalo, co jeho kamarádi, co jeho paní učitelka a podobně. Pak na vás vyrukuje s tím, zda si s nimi nezahrajete nějakou hru, nebudete si s nimi kreslit povídat a podobně. Vy, ale na nic takového nemáte náladu, chcete klid, odpočinout si a podobně. Nějaké řešení? Posadit dítko před televizi či před počítač. Pustíte mu pohádku, či nějakou hru a je klid. A to je právě to špatné. Dnešní děti velmi často "odkládáme" k televizím a k počítačům, kde se zabaví a jsou chvíli v tichu a v pohodě. Zkrátka "neotravují".

Pokud dítě vyrůstá v takovém prostředí, kde si rodiče neudělají čas na své děti, nezahrají si s nimi hry, nevezmou je na procházku, na výlety, na dovolenou a podobně. Čas tráví jedině doma a to před televizí. Takový model si odnesou i do svého budoucího života a své návyky, které mají, si vezmou za své. Navíc, násilí z her a některých filmů je mohou negativně ovlivňovat. Hyperaktivita jako taková je zejména o poruše soustředěnosti. Jak poznáme, že je dítě hyperaktivní, nebo jen trošku živější?

První věc je ta, zamyslet se nad vlastní výchovou. Jak dítě vyrůstá? V různých rodinách je to různé, ale nemůžete se divit, že má vaše dítě poruchu soustředěnosti, když v domácnosti jede i rádio a televize, při jídle u jídelního stolu odbíháte či řešíte různé zbytečnosti a plně se nevěnujete jídlu? To vše odmalička děti formuje a takovýto příklad může mít za následek hyperaktivitu. Pokud potenciál k hyperaktivitě je a je to vinou výchovy snažte se ji změnit. Určete dítěti, jak dlouho bude na počítači, kolik dní v týdnu, když jíte, nedělejte nic jiného, naučte dítě, že pojede buď rádio, nebo televize. Věnujte se dítěti mnohem více, na sto procent.

Poznat hyperaktivitu může bohužel jen odborník. Tím, že vy říkáte, že dítko je hyperaktivní, do jisté míry chcete pouze omluvit to, že jej nedokážete vychovat, či má od vás špatné návyky. Tomu se dá samozřejmě zabránit, nutné ovšem je, přiznat si chybu co nejdříve a ihned zakročit a zjednat nápravu. Nepůjde to ze dne na den, z počátku to bude asi těžké, protože vaše dítko je na něco zvyklé a začít s něčím novým, je těžké. Zvláště, pokud to pro dítě znamená negativa. Hyperaktivita se odhalí buďto za pomoci speciálního vyšetření, nebo za pomoci podrobného rozhovoru s dítětem a příslušných testů. Ovšem mnoho odborníků podotýká, že hranice mezi hyperaktivitou a "nevychovaností" je velmi tenká. To, že je vaše dítě hyperaktivní se objevuje zhruba okolo čtyř let a při nástupu do školy se to ještě zhoršuje. Hyperaktivita se poznává obvykle tak, že u ničeho nevydrží, nedokáže se soustředit, nevydrží si ani hrát. Ve škole často vyrušuje, ztrácí pomůcky, bere je spolužákům, děti si neumí ani rozvrhnout úkoly a činnosti,  horších případec dochází až k agresivitě.

Často si také lidé pletou hyperaktivitu s hloupostí. Mnoho lidí si myslí, že když dítě nezvládá látku ve škole a je nesoustředěné, je automaticky hloupé. Není tomu tak. Když je dítě hyperaktivní, jednoduše nezvládá látku, protože se nedokáže soustředit a látka mu proto uniká. Mezi děti, které jsou hyperaktivní, najdeme také děti, které mohou být velmi inteligentní. Někdy se stav dítěte dokáže změnit sám od sebe, ovšem není radno na to spoléhat, a pokud máte pochybnosti, raději zvolte lékařské vyšetření, které vám dá přesnou diagnózu. Pokud vaše dítě opravdu trpí hyperaktivitou, je nutné to řešit.

Pomoci zlepšit zdravotní stav dítěte může například psychoterapie, kognitivně-behaviorální terapie. Při této terapii se dítko učí nacvičovat pozornost a trpělivost. U těžších případů lze použít léky, ale i u těchto případů lékaři sahají k lékům jen vyjmečně. Proto je dobré se zamyslet a rozmyslet si, zda opravdu je nutné toto podstoupit a zda to opravdu není jen tím, že vaše dítko trpí nedostatkem pozornosti a problém je ve vaší výchově.