Spiderman je v každém případě jednou z nejslavnějších postav světového komiksu, a to i přesto, že se s ním dnes setkáváme již páté desetiletí. Za tu dobu pak Spiderman stihl dokázat ledacos – především však daleko přerostl hranice svého původního žánru. Ilustrovat to stačí kromě stejnojmenného filmu, který se stal vůbec nejslavnějším snímkem postaveným na původně komiksovém hrdinovi například připomínkou úspěšného fungování ruské agentury, která v čase vánočních svátků kromě Dědy Mráze nabízí roznos dárků ratolestem klientů právě Spidermanem, nebo samozřejmě také blížícím se newyorkským uvedením muzikálu
Spider-Man: Turn Off The Dark, k němuž hudbu nesložil nikdo menší než Bono Vox spolu s ostatními členy U2. slavnostní premiéra se chystá na únor příštího roku.
V roce 1962 tehdy poměrně úspěšného komiksového tvůrce Stana Leeho, jež stál mimo jiné za ve své době velice oblíbenou sérií Fantastic Four, během pozorování pavouka šplhajícího se po stěně jeho pokoje konečně napadl způsob, jak pojmout podobu nového komiksového hrdiny, jehož charakter mu již delší dobu vězel v hlavě.
Stanu Leemu šlo především o to, aby stvořil komiksového hrdinu, s nímž by se bez problémů mohl identifikovat typický teenager Ameriky šedesátých let, z kteréžto skupiny se v této době rekrutovala drtivá většina tehdejších oddaných příznivců komiksu jako takového. Šlo zkrátka o to, aby nový hrdina nepůsobil příliš uměle, naopak aby byl dostatečně životný na to, aby se alespoň část jeho problémů a vidění světa překrývala s tím, čím tehdy žila mladá generace.
Historici komiksu zde navíc dodávají, že historku s pavoukem Stan Lee dával k lepšímu s tak často a s takovou vervou, až vzniká podezření, zda se vůbec někdy skutečně odehrála. To však dnes není to nejpodstatnější, zajímavější je možná fakt, že podle tehdejšího šéfa Marvel Comics, rodiny která Spidermanovi poskytla nezbytné zázemí pro dobrý start, by za dnešních podmínek v „komiksovém průmyslu“ s jeho důkladnými testy přijetí u vzorků publika, bez nichž je v současné době uvedení nového titulu nemyslitelné, vůbec nevznikl. Na počátku šedesátých let oproti tomu stačilo na svou stranu získat pouze hlas hlavního zástupce vydavatele.
Díky chápavému Martinu Goodmanovi, který se pavoučímu muži rozhodl dát šanci, tak mohly spatřit světlo světa příběhy patnáctiletého studenta střední školy, jehož největší vášní byla věda. Peter Parker žil běžným životem talentovaného newyorkského studenta do doby, než během předvádění nového přístroje došlo k osudné nehodě: během jeho focení se do radioaktivního záření spustil malý pavouk, který Petera kousl do ruky. Následkem tohoto incidentu se pak u něj brzy vyvinula neobyčejná mrštnost a schopnost vyrábět „pavoučí“ síť rozměrů odpovídajících jeho postavě.