Přehled umělých sladidel a jejich účinků na zdraví

V poslední době se poměrně často hovoří o zdravotních problémech ve spojitost s cukrem. Každoročně se v České republice objeví kolem padesáti tisíc osob s nově prokázanou cukrovkou. Není ovšem nutné vždycky používat jen cukr, protože i umělá sladidla mohou fungovat jako dobrá náhražka cukru. Na příštích řádcích se pokusíme přiblížit, jaké jsou druhy náhradních sladidel. Z lékařského pohledu je konzumace cukru špatná a lékaři by jistě byli raději, pokud bychom jeho konzumaci vynechali úplně, nicméně to je těžko proveditelné, protože cukr se dnes vlastně nachází v mnoha výrobcích. Nenajdeme ho jen tam, kde bychom čekali, tedy ve sladkých pochutinách, ale nachází se i ve slaných potravinách, kde už by přítomnost cukru čekal málokdo. Bohužel i používání náhradních sladidel je spojeno s negativními ohlasy a o šetrnosti potravin s náhradními sladidly nejsou přesvědčeni ani všichni dietologové.

Mezi nejoblíbenější náhradní sladidla v českém prostředí patří hlavně stévie, cukerín (sacharin), aspartam, sukralóza, acesulfam, cyklamát a alkoholová sladidla. Pokusme se tedy jednotlivé náhražky cukru prozkoumat. Jako první na řadě je stévie, což je bíle kvetoucí světlomilná tropická rostlina z čeledi hvězdnicovitých, jež se též označuje jako medový list. Je velice sladká a lékaři jí jako náhražku cukru víceméně rádi doporučují. V dřívějších dobách byla stévie v Americe, kde je její původní oblast výskytu, používána jako hormonální antikoncepce, avšak žádné výzkumy tuto její vlastnost neprokázaly. Ve vyšší koncentraci může mít stévie trochu lékořicovou příchuť. Na rozdíl od cukru je stévie takřka nekalorická, nepřispívá tedy k tvorbě zubního kazu a je vhodná i pro diabetiky. Výzkumy dokázaly, že stévie u zkoumaných objektů zvýšila citlivost na inzulin a může dokonce zvýšit i jeho produkci, čímž napomáhá ke snížení projevů cukrovky a jejích metabolických projevů. Stejně tak může mít steviocid obsažený v rostlině pozitivní vliv na osoby trpící vysokým krevním tlakem. V českých podmínkách se stévie pěstuje v květináči na parapetu či u okna.

Další poměrně často používané umělé sladidlo je sacharin. Po požití zanechává hořkou chuť a je 200-700 krát sladší než běžný stolní cukr, nicméně nemá žádný energetický obsah. Sacharin se vyrábí jako vedlejší produkt z uhlí a synteticky se vyrábí z toluenu. Používá se do nealkoholických nápojů, potravin pro diabetiky, nízkoenergetických potravin či vitaminových přípravků. Dřívější studie hovořily o problematice sacharinu a výskytu rakoviny, což se ovšem v novějších studiích neprokázalo. Používání sacharinu se nedoporučuje těhotným ženám a malým dětem. Denní dávka by pak neměla překročit 0,25 miligramů na kilogram váhy.

Přibližně v době, kdy byl v Kanadě zakázán sacharin, se objevilo umělé sladidlo s názvem aspartam. Ten patří k nejoblíbenějším sladidlům a je přibližně dvěstěkrát sladší než cukr. Zároveň se jedná o nekalorické sladidlo a denně ho lze pozřít relativně velké množství, asi padesát miligramů na kilogram váhy. O jeho závadnosti se též pochybovalo, a proto byl přezkoumáván, nicméně jeho bezpečnost byla potvrzena a nebyly nalezeny pádné důkazy o jeho škodlivosti. Dodnes se však vedou spory o jeho dopadu na lidské zdraví. Při poruchách enzymatické činnosti ovšem aspartam prokazatelně nebezpečný je. Aspartam nemá žádné chuťově výraznější vedlejší pachuti. Aspartam se používá při výrobě light nápojů.

I sukralóza patří k umělým sladidlům. Právě sukralóza se asi nejvíce svojí chutí přibližuje chuti cukru. Má sice stejné množství kalorií jako cukr, ale stačí jí použít mnohem méně. Použité množství by nemělo překročit patnáct miligramů na kilogram váhy. Sukralóza je přibližně pět set až šest set krát sladší než cukr a čtyřikrát sladší než aspartam. Vyrábí se specifickým biochemickým postupem ze stolního řepného cukru. Vzhledem ke svojí stabilitě vůči teplotě se používá i při pečení či ve výrobcích, u nichž se požaduje dlouhá životnost. Sukralóza se využívá při výrobě cukrovinek a nealkoholických nápojů. Důležité je, že sukralóza byla uznána mnohými orgány zabývajícími se bezpečností potravin jako nezávadná. Negativní účinek se projeví až při velice vysokém denním dávkování.

Za zmínku stojí i acesulfam draselný, což je další z řady syntetických sladidel. Původně byl objeven náhodně. Jedná se o látku přibližně dvěstěkrát sladší než cukr, která má ovšem mírně nahořklou pachuť. Jako náhradní sladidlo se využívá hlavně v potravinářství. Jeho časté využití je při výrobě slazených minerálních vod. Doporučený denní příjem by neměl přesáhnout hodnoty 0-15 miligramů na kilogram tělesné hmotnosti.

Dalším z řady umělých náhradních sladidel je i cyklamát. Jedná se o náhradní sladidlo, které je přibližně třicetkrát až padesátkrát sladší než cukr. Cyklamát je pro výrobu levnější, než většina sladidel, nicméně jeho zdravotní závadnost je předmětem diskuze. U pokusných krys cyklamát způsoboval rakovinu. Cyklamát se nachází i v nápojích prodávaných v České republice. V některých zemích byl cyklamát zakázán.

Alkoholová sladidla by sice mohla být podle názvu leckomu sympatická, ale není to tak, jak bychom si mohli představovat. Alkoholová sladidla alkohol pouze připomínají vzdáleně svojí chemickou strukturou. Alkoholová sladidla obsahují kalorie a v průměru jich obsahují přibližně poloviční množství, jaké je obsaženo v cukru. I přesto snižují riziko vzniku zubního kazu. Z hlediska bezpečnosti nejsou alkoholová sladidla považována za riziko.