17.09. 2013 • 
1604xLéčiva, nebezpečné chemické látky, léky nebo časopisy pro dospělé se kdykoliv dají snadno umístit mimo dosah dětí. Dají se sklidit do vysoko položených míst, nebo je zamknout, aby se k nim potomek neměl šanci dostat. V případě internetového obsahu je však něco takového v podstatě neproveditelné. Jak bychom se proto mohli alespoň bránit riziku, že dítě bude vystaveno nevhodnému obsahu na internetu? Naštěstí existují různé programy a nástroje, díky nimž se podobné situace dají efektivně vyřešit. Jedná se o tzv. Parental Controls, jimž se v našem prostředí vžil název rodičovské zámky.
Rodičovské zámky představují programové vybavení počítače, mobilního zařízení či konzole. Tyto zámky dovedou dohlížet na internetové aktivity potomka, přičemž všechny nevhodné operace nebo obsah dokážou zablokovat, aby k nim nezletilý neměl přístup. Rodičovské zámky mohou v jeden okamžik provádět hned několik operací, jež pokryjí všechny podstatné oblasti, v nichž by dítěti mohlo na internetu či u počítače hrozit nebezpečí.
Akční rádius rodičovských zámků však často začíná už u ochrany samotného počítače, protože je díky nim možno vytvořit několik různých uživatelských účtů, u nichž se dá nastavit, jaký člen domácnosti má která práva při kontrole počítače. V praxi tedy může třeba pouze rodič instalovat nové programy, měnit stávající či je odinstalovávat. Stejný princip platí i pro nastavení systému, správu uživatelů či mazání souborů. Díky této nejnižší formě ochrany tudíž můžete mít přehled o tom, jaké programy dítě používá.
Další nedílnou součástí ochrany rodičovskými zámky je, že dokážou přesně časové určit limity, kdy může dítě používat počítač. Díky této vymoženosti má rodič možnost určit, kdy a v jakou dobu může dítě počítač, potažmo internet, používat. Stejně tak lze určit, na jak dlouhou dobu může být PC zapnuté. Nainstalováním rodičovského zámku odpadnou starosti s tím, jestli si dítě k vyhledávání nevhodného obsahu nesedne ihned po setmění, když už rodič třeba spí.
Obdobně se dají díky rodičovským zámkům kontrolovat a blokovat programy či počítačové hry, které se označují jako nevhodné pro určitou věkovou skupinu. Dítě se sice třeba ve škole dostane ke hře, na jejímž obalu se nese varování, že je vhodná až od patnácti let, nicméně doma se mu ji však rozehrát nepodaří.
Pravděpodobně ze všeho nejzásadnější součást softwarových rodičovských zámků představují jejich schopnosti filtrovat internetové stránky, neboli identifikovat ty potencionálně nebezpečné, jež by měly být blokovány. Dá se také rozšiřovat seznam webů, o nichž je známo, že se pro mladistvé a děti nehodí.
V reálné praxi tedy vše vypadá tak, že program používá průběžně vylepšovanou a aktualizovanou databázi rizikových a nebezpečných stránek, jež následně neumožní v žádném prohlížeči počítače zobrazit. Jejich obsah se přitom neobsahuje pouze ze samotné URL adresy, ale při vyhodnocování rizika bere v potaz i klíčová slova.
Jak však zjistit, jestli vše funguje, jak má? Dá se to celkem jednoduše, protože rodičovské zámky disponují schopností vytvářet pravidelné reporty, z nichž se dozvíme potřebné informace. Lze si tedy snadno nastavit, že vždy jedenkrát v týdnu se objeví přehled toho, co kdo v daném časovém úseku na PC dělal.Může jít o kompletní seznam zobrazených stránek či pouze časový monitoring nejvíce používaných programů.
