Syndrom vyhoření - příznaky a prevence

Jistě většina lidí má s tímto termínem zkušenost. Nemusí to být osobní, ale rozhodně o něm někdy slyšel. Jedná se o poměrně mladý syndrom, který se ovšem objevuje stále častěji. Termín je teda teprve v plenkách, poprvé se objevil v druhé polovině dvacátého století. Příznaky jsou ovšem známy již po dlouhá staletí a lidé se s tím setkávaly, aniž by tuto skutečnost nějak pojmenovávali. Pod pojmem syndrom vyhoření si může člověk představit skupinu příznaků, které člověka ničí. Syndrom může postihnout prakticky každého a ve všech situacích. Největším problémem je to, že lidé si mnohdy nechtějí problémy přiznat a se syndromem přežívají dlouho dobu. Skrývají ho před ostatními a tvrdí, že je vše v pořádku. Ve skutečnosti tomu samozřejmě tak není. Nejlepší je se syndromem něco dělat již na začátku, kdy se ještě nestihl plně projevit. Cizí termín pro vyhoření, který ovšem i v našich podmínkách zdomácněl, je burnout. Svět je plný lidí, kteří se s tímto syndromem setkávají dnes a denně. Rozhodně není dobré s problémem otálet. Společně se nyní můžeme podívat na to, co je tento syndrom vlastně zač, komu se může přihodit a jaké jsou jeho příznaky?

Příznaky syndromu vyhoření

Ve většině případů se tento syndrom vztahuje k pracovnímu výkonu. Projevuje se nejčastěji u lidí, kteří pracují nejvíce s lidmi. Jsou to takové profese, ve kterých se komunikuje s lidmi, kontaktují se cizí lidé, případně s nimi pracují. Profese, kterých se tento syndrom nejčastěji týká, jsou lékaři, sestřičky, zdravotnický personál, pracovníci ve školských zařízeních, prodavačky, telefonní operátoři, manažeři, pracovníci v bance, úředníci na nejrůznějších postech, hasiči, ale také policisté a spousta jiných. To je jen výčet některých profesí, u kterých se může tento syndrom projevit. Není ale jistě, že pokud nepracujete s lidmi, že se tento syndrom u Vás neprojeví.

Syndrom vyhoření je chápáno jako soubor několika příznaků, které výrazně ovlivňují lidský život. Pokud člověk má tento syndrom, tak je jasné, že má nějakou frustraci, nějaké strádání v některé z oblastí potřeb. Syndrom vyhoření se vztahuje k pracovnímu výkonu, tudíž jde o myšlenku neschopnosti vykonávat určité činnosti. Člověk má pocit, že nevykonává profesi tak, jak by měl, dovádí ho to mnohdy až k šílenství. Postiženému klesá sebevědomí, což se projevuje jak na pracovním, tak i osobním poli.

Zdravý člověk si ani nedovede představit, jaké problémy může člověk se syndromem mít. Nemocný člověk je sklíčený, uzavírá se stále více do sebe, na vše se dívá negativně, nic není dobře, nic nemá smysl, vyhýbá se ostatním lidem, kolegům, ale i známým a rodině. Okolí si brzo začne všímat, že s člověkem není něco v pořádku. Člověk je často nevrlý, protivný a někdy dokonce zlý. Nikomu nepomáhá a mnohdy nemluví pravdu. Nemocný člověk může mít i negativní vliv na ostatní kolegy nebo členy rodiny. Jeho negativní přístup ovlivní všechny kolem. Ztrácí se kontakt s přáteli, rodinou. I když práci vykonává dobře, tak má pocit, že to dělá špatně. Vše, co ho během dne čeká, dělá s nechutí a odporem. Práci vykonává jen proto, že musí. Víkend je jediným světlým bodem v celém týdnu. Člověk se alespoň někdy uvolní. Pracovní výkon člověka se syndromem není tak vysoký, jako býval kdysi. Proto hrozí propuštění.

Syndrom vyhoření má vliv převážně na lidskou psychiku. Člověk se stává stále více labilním, nemá jistotu prakticky v ničem. Probíhá časté střídání nálad. Může se stát, že si člověk vytvoří svůj vlastní svět, kde žije. Nereálný sen snů a fantazie, do kterého se uzavírá. Na povrch se dostávají všechny fóbie. Sebedůvěra se snižuje. Člověk pociťuje neustálou únavu, úzkost. Špatně spí, mívají noční můry, které se týkají jejich práce. Spánek je nekvalitní, člověk nemůže usnout, během noci se často budí. Člověk se syndromem vyhoření zanedbává jídlo, na které nemá chuť, následně ho bolí břicho z hladu, projevuje se nevolnost a pocity ke zvracení.

Situaci je nutné řešit co nejdřív. Nic se nesmí podcenit a hlavně zanedbat. Důležitá je kvalitní a odborná péče. Jakmile si všimnete na sobě nebo osobě blízké podobných příznaků, ihned začnete situaci řešit. Důležitá je návštěva praktického lékaře. Ten potvrdí nebo vyvrátí podezření. Základní vyšetření dokáže udělat i obyčejný obvodní lékař. Pokud se podezření potvrdí, nenutná návštěva psychologa, případně psychiatra, který si jistě bude vědět rady. Doktor může předepsat léky na zmírnění obtíží. Poté se bude psycholog pravidelně starat o zdraví a stav pacienta. Je-li syndrom podchycen zavčas, je možné se s ním velmi rychle vypořádat.

Řešení je pro každého jiné. Někomu může pomoci odchod ze zaměstnání. Nové prostředí může mít blahodárné účinky. Situaci je nutné nějak řešit. V některých případech se mže člověk vrátit na své původní zaměstnání, ale někde to opravdu nejde. Jistě je dobré se poradit s psychologem a psychiatrem, kteří jistě správné řešení najdou.

V žádném případě nepodceňujte situaci. Čím dřív se začne řešit, tím lépe. Pokud se totiž situace nebude řešit, tak je možné, že člověk zkolabuje v práci či může dostat hysterický záchvat. V těch nejhorších případech si může člověk sáhnout i na život.