Co je a jak se projevuje hypochondrie

Hypochondrie je psychická porucha, která se projevuje přílišným zaměřením na vlastní zdravotní stav. U takto nemocných lidí jsou na denním pořádku obavy z určitého onemocnění, přičemž se pozornost většinou střídá mezi dva tělesné orgány nebo systémy. Pacienti trpící hypochondrií nemohou z hlavy vytěsnit myšlenku, že trpí závažným onemocněním, a to i přes ujištění lékařů, že jsou zcela zdraví.

Název této psychické poruchy pochází z řeckého slova „hypochondrium“, které lze přeložit jako podžebří. Právě v této oblasti totiž bylo podle starověkých lékařů sídlo obav o zdraví. Hypochondrií dnes trpí přibližně 1 procento populace, přičemž dalších 9 procent má slabší příznaky. Výskyt je rovnoměrný jak u žen, tak i u mužů. Většinou propuká v období adolescence a v období mezi 20 až 30 lety, ale objevit se může prakticky kdykoliv.

Hypochondrie mívá kolísavý průběh. Při stresových a zátěžových životních situacích se vždy zhoršuje. Hypochondr si o své nemoci stále snaží zjišťovat nové informace. Často si sám naordinuje množství léků, vitamínů a přírodních produktů. Zkouší všechny možnosti léčby, od domácí až po odbornou péči lékařů.

Spouštěče hypochondrie

Příčiny vzniku hypochondrie jsou v podstatě neznámé. Většinou však bývá spouštěcím mechanismem jiné onemocnění.  Zatímco běžný člověk se po nemoci cítí lépe, protože příznaky nemoci zcela vymizely, člověk trpící hypochondrií se nemocí stále zaobírá a nechce si připustit, že je zdravý.

Podle jedné z posledních studií jsou k této nemoci více náchylné prvorozené děti, kterým jejich matka věnuje větší pozornost, než by bylo zdrávo. Právě způsobem výchovy dítěte může rodič mnohé ovlivnit. Ke vzniku hypochondrie dochází často v případech, kdy byl pacient při nemoci nadměrně hýčkán, byly mu dovolovány běžně zakázané věci, byl-li v nemoci odměňován nebo mu byly povolovány přílišné úlevy.

Příznaky hypochondrie

Příznaky hypochondrie jsou poměrně jednoduché. Pacient se neustále zaobírá svým zdravím. Bývá přesvědčen o své nemoci, i když všechna vyšetření dopadají opakovaně dobře a podle lékařů je tudíž zcela zdráv. Časté je také zveličování běžných zdravotních obtíží, jako např. únava nebo bolest hlavy.

Dalším zcela jasným příznakem hypochondrie je fakt, že pacient popírá, že by se mohlo jednat o problém psychické podstaty. Přitom se u většiny takovýchto pacientů za zástěrkou nemoci skrývá jiný problém, před kterým skrz vymyšlenou nemoc utíkají. Jde o tzv. „útěk do nemoci“. Navíc hypochondrie jde často ruku v ruce s pocity úzkosti a depresemi. Pacient se svou nemocí denně zabývá a před lidmi, kteří mu nevěří nebo se mu vysmívají, se uzavírá. U svého okolí hledá soucit, porozumění a péči.

Léčba hypochondrie

Pokud máte ve svém okolí hypochondra, přistupujte k němu vždy laskavě a opatrně. Jeho stížnosti vždy vyslechněte, ale zároveň ho upozorněte, že jeho nářky nehodláte poslouchat od rána do večera. Nevysmívejte se mu a nezlehčujte jeho problémy. Snažte se ho zapojit i do jiných činností a aktivit. Doporučte mu léčbu skupinovou terapií, při které si může o své nemoci popovídat s ostatními.

Léčba hypochondra je poměrně obtížná, protože ve většině případů pacient odmítá spojitost s psychickými problémy a terapie odmítá. Přitom právě ty mu umožňují o své nemoci promlouvat a získat o ní více informací.

Léčba pomocí léků není příliš vhodná. Avšak v případě, že je hypochondrie spojena se stavy úzkostmi a depresemi, může lékař pacientovi předepsat antidepresiva jako podpůrnou léčbu.

Důležité je, aby lékař s jistotou vyloučil možnost skutečného onemocnění. Někdy se stává, že pacient trpící některou chorobou, u které se zpočátku neprojevují žádné příznaky, je považován za hypochondra. Za nejúčinnější léčbu hypochondrie je v současné době považována metoda pravidelných kontrol u praktických lékařů. Pacient má při nich možnost si s lékařem promluvit o svých problémech, přičemž velmi často narazí i na oblast pacientova osobního života a jeho psychických úzkostí. Lékař tak má možnost nalézt skutečnou příčinu problémů a pacient je rád, že jeho problémy někoho zajímají a že je o něj postaráno.

Přibližně třetina pacientů trpící hypochondrií se dočká vyléčení nebo odeznění nemoci. U zbývajících dvou třetin pacientů nemoc bohužel přetrvává. Existuje ještě zvláštní druh hypochondrie, tzv. dysmorfofobie, která se projevuje přílišnými obavami ze svého vzhledu. Lidé trpící touto nemocí se neustále pozorují a nachází stále nové a nové nedostatky a odchylky od normálu. Se svým vzhledem se nikdy nespokojí.