Co je to kybergrooming

V moderní době se stále častěji můžeme setkat se špatným chováním lidí v rámci internetové sítě. Stejně tak se život na sociálních sítích stal naprosto běžnou součástí lidského života. V dřívějších dobách jsme stejně samozřejmě odesílali pohlednice z dovolené, ale v dnešní době už komunikujeme s lidmi převážně elektronickou formou. Často se také dostaneme do styku s lidmi, jež jsme ve skutečném životě nikdy neviděli, nicméně máme něco společného. Může jít o stejný oblíbený fotbalový klub, nebo třeba město, z něhož pocházíme. A právě tohle ví i ti, kdo se přihlašují ke svým profilům na internetu s nekalými úmysly. Tito lidé jsou kybergroomeři, tedy lidé, které se ve svých obětech snaží vyvolat pocit důvěry, aby je postupem času přesvědčili k osobní schůzce.

Pro takové chování se vžil nyní už poměrně známý termín: kybergrooming. Tento termín označuje jakékoliv chování na internetu, jehož výsledkem má být navázání kontaktu s obětí, aby se nakonec podařilo přimět oběť k reálnému setkání, což velice často končí fyzickým atakem.

Kybergrooming se většinou odehrává za pomoci kompletní škály kanálů, jimiž se dá na internetu vzájemně komunikovat. Často se jedná o sociální sítě, jakými jsou například Facebook či Myspace. Stejně tak se ovšem s podobným deviantním chováním můžeme setkat u instantních messengerů typu ICQ. Samozřejmě asi nejčastěji se s tímto problémem můžeme setkat v rámci různých internetových seznamek, které se určitě dají označit za nejrizikovější prostředí ze všech.

Jestliže hledáme nejčastější oběti pokusu o útok ze strany kybergroomerů, pak bychom si na pomoc měli vzít nějaký seriózní statistický výzkum. Z těchto výzkumů vyplývá, že nejohroženější skupinou jsou děti a mladiství ve věkovém rozpětí mezi jedenácti a sedmnácti lety. Mnohem větší nebezpečí kybergroomingu hrozí děvčatům než chlapcům.

Další styčný bod mezi ohroženými představuje, že tráví velkou část svého volného času na internetové sítí, kde si hledají nové přátele. Výsledky výzkumu pak naznačují, že více ohroženy jsou děti, které trpí problémy se sebedůvěrou, u nichž útočník může předpokládat, že jsou více psychicky izolované. Stejně často se jedná o děti, jež mají problémové vztahy s rodiči nebo jinými příbuznými. U nich totiž problémy emocionálního charakteru vedou k mnohem větší náchylnosti ke hledání důvěrnější konverzace na internetu.

Pakliže se budeme zajímat o to, kdo nejčastěji stojí na opačné straně, a snaží se svou oběť psychicky zmanipulovat, tak zjistíme, že v mnoha případech už oběť útočníka zná, i když pod úplně jinou identitou, než pod jakou při komunikaci vystupuje. Velmi často jde o lidi, kteří mají ve svém vlastním životě problémy s navazováním vztahů s dospělými lidmi a kontakt s dětmi jim přijde jako méně ohrožující.

Deviant si většinou u vybrané oběti předem všechno zjistí a objeví potřebné informace, jaké se dají na internetu dohledat. Poté si připraví falešnou identitu, kterou se snaží působit co nejdůvěryhodněji. Kromě jména proto většinou falšuje i e-mailovou adresu, bydliště, věk či fotografii. Většinou se nespokojí jen s jedním profilem, ale připraví si jich víc, aby s cílovou osobou mohl komunikovat z více stran, což má za účel lepší zformování k osobnímu setkání.

Když se agresorovi podaří svou oběť zkontaktovat, sahá často k tzv. efektu zrcadlení, jenž spočívá v tom, že se útočník snaží vystupovat se stejným slovníkem a problémy jako jeho oběť. Jestliže se třeba dozví, že se oběť cítí osaměle, tak také začne mluvit o svojí osamělosti. Jde mu o to, aby v oběti vzbudil pocity vzájemných sympatií a porozumění, díky nimž oběť může překonat svoji přirozenou obavu z komunikace s cizími lidmi.