Ke zdraví přirozenou stravou

Hubnutí je jedna věc, ale zdravá strava není o nic méně důležitá. Pokud si myslíte, že své tělo dovedete vyživit extra „hubnoucími“ prostředky vyrobenými ve fabrikách, žijte v tomto přesvědčení dál. Existuje však také možnost pomyslně se „vykašlat“ na počítání kalorií a přejít na stravu, která se co nejvíce podobá té, kterou mohli jíst naši předci.

Tento článek si neklade za úkol podat svým čtenářům vyčerpávající vědecká fakta, ale je spíše úvahou či zamyšlením o tom, co a proč vlastně jíme. Skutečně všichni ti, kteří drží dietu, potřebují shodit na tělesné váze? Není to spíš o pocitu, že se v našem těle cítíme špatně, nezdravě? Zkrátka tak, že jednoho dne získáme rozhodné stanovisko se sebou něco rychle udělat, než bude pozdě?

Tak se podívejme, co všechno za chemikálie najdeme v dietních pufovaných rýžových sucharech přelitých „umělou“ čokoládou nebo tím, co si říká jogurt. Müsli tyčinky, pražené müsli, veškeré cereální sušenky, které si říkají „dobrá snídaně“ - a podobně. Schválně se pozorně podívejte na přebaly a spočítejte, kolik „éček“ v sobě dané potraviny mají. Jistě, rychle namítnete, že ne každé éčko je škodlivé (a pod některými se skrývají dokonce i vitamíny nebo stopové látky). Ale na druhou stranu se schválně podívejte na složení tvarohu, másla, mléka, pravého kakaa, vajec, hermelínu a jiných sýrů, ovoce nebo zeleniny (samozřejmě jen těch, které nejsou chemicky ošetřeny – je těžké takové najít, ale zkuste bio prodejny, zelinářství nebo výkup přímo od vesnických pěstitelů). Také mouka, krupice, ovesné vločky, pohanka, těstoviny, kuskus, tofu, šmakoun, droždí, brambory, cibule, česnek a další a další základní suroviny neobsahují ani špetku chemie.

Pojďme se tedy zamyslet nad tím, jestli by pro náš organismus nebylo lepší, kdybychom jej začali pořádně rozhýbávat pomocí nějakého sportu (aerobik, běh, plavání, turistika, kalanetika, jóga, tenis...cokoli, co se vám bude zamlouvat) a namísto průmyslově zpracovaných výrobků si dát něco přírodního k snědku? Proč do sebe cpát konzervanty, aromata, barviva a stabilizátory v misce plné pražených kupovaných müsli, když si můžete dát krajíc chleba potřený medem? Případně tenoulinkou vrstvou másla a medu? A co takhle tvaroh smíchaný s medem a skořicí? Nebo bílý jogurt se skořicí, tekutým medem a kousky banánu? Možná se vám teď protáčí zorničky, že máslo je přeci táák tučné! Ano, je. Je tučné, ale je to přírodní produkt, který jedli už naši předci a prapředci a vlastně všichni, kteří už schopnost vytlouct z mléka máslo ovládali. Proč by tedy rozumná konzumace másla měla být nějak závadná? Není spíš pro naše tělo škodlivější celá škála rostlinných ztužených tuků a jiných látek, na které si naše organismy musely zvyknout až v průběhu moderní doby? A není med, ve Starých pověstech českých zvané strdí, také dědictvím našich předchůdců? Proč místo medu saháme po Nutelle z palmového oleje? Proč volíme místo medu, cukru, nebo ovoce tatranky a jiné oplatky nacpané desítkami „éček“?

Myslím, že pokud dáme těmto úvahám nějaký prostor ve svém životě upřeném jen na co nejdietnější stravu, musíme dříve či později shledat, že na tom přeci jenom bude. Pokud si dovolíme o nějaký ten tuk navíc, ale o ten „zdravý a přírodní“, bude nám v našem těle o sto procent lépe, než když svůj organismus budeme denně pěchovat dietními alternativami vyprodukovanými továrnami. Kdo si myslíte, že stojí za reklamami hlásajícími do světa to, že zrovna takové produkty jsou na hubnutí ty nejlepší? Samozřejmě že bohaté velké společnosti, které si mohou takovou lobby dovolit. Výrobce ovesných vloček, rýže, luštěnin, másla nebo tvarohu asi tolik peněz na sebepropagaci mít nebude. To ale ještě neznamená, že takové produkty pro naše zdraví neudělají více, než ty dobře zpropagované.

Na závěr tohoto článku již vás dále nebudu nabádat k tomu, abyste vyměnili tučné, leč přírodní potraviny za ty vyrobené moderními postupy za použití moderních chemikálií. Nicméně cílem bylo dát vám podnět k zamyšlení, jestli děláme všechno tak, jak se má, nebo tak, jak to po nás chtějí velké firmy.