V současné době máme možnost se setkat se třemi hlavními typy ketonové diety, přičemž každý z nich je určen trochu odlišnému okruhu zájemců. Rozdíl spočívá v tom, jak intenzivně se daný člověk věnuje sportu či jiným fyzickým aktivitám. První z nich je klasická ketonová dieta, určena především lidem, kteří netráví v posilovně téměř žádný čas a nevěnují se sportům. Stejně oblíbená je i druhá verze a to tzv. cyklická ketonová dieta, která je vhodná zejména pro aktivní sportovce, kteří se však touto aktivitou nezaobírají pravidelně každý den. Třetí forma označovaná jako cílená je potom doporučena vrcholovým sportovcům a těm, kteří jsou zvyklí na každodenní tvrdé tréninky. Zde je potřeba neustále dostatek energie a síly k výkonům.
U klasické ketonové diety dochází k prostému omezení v příjmu sacharidů, kdy je vynecháváme z jídelníčku po dobu jednoho, případně dvou nebo tří týdnů. Místo nich se snažíme zvýšit přísun tuků a bílkovin. Základními prky jídelníčku jsou potom především maso a masné výrobky, dále mléko, vejce a tučnější sýry. Striktním cílem tohoto postupu je dostat organismus do tzv. stavu ketózy. Takto je označována situace, kdy tělo kvůli nedostatku sacharidů začne využívat jiné zdroje k získání energie. Zásoby glykogenu ve svalech jsou totiž obvykle vyčerpány v řádu několik dnů a vzhledem k tomu, že organismus potřebuje energii neustále, začne ji vyrábět z tukových zásob prostřednictvím vznikajících ketonů. Tato dlouhodobější změna má za následek to, že se začnou spalovat naše tuky, kterých se snažíme zbavit.
I toto schéma diety má však svá úskalí. Náš organismus je sice schopen získat glykogen z tuků, ale bohužel toto množství nemůže být dostačující v případě, že jsme aktivními sportovci nebo se pravidelně věnujeme nějakým fyzicky náročným aktivitám. Tou můžeme označit např. práci horníka v dole. U těchto osob by se proto projevil nežádoucí účinek v podobě vyčerpání, úbytku sil a celkovému poklesu výkonu nebo tréninkových výsledků.
U těchto lidí se proto z tohoto důvodu doporučuje zvolit tzv. cyklickou ketonovou dietu. I zde dochází k drastickému omezení v příjmu sacharidů, ale tentokrát se to děje pouze v první fázi diety. Přesněji vyjádřeno, sacharidy téměř zcela vyřadíme po dobu nejlépe pěti dnů, ale během následujících dvou jejich zásoby opět doplníme.
U osob, které jsou ale např. vrcholovými sportovci a věnují se sportu nebo jiným energeticky náročným aktivitám pravidelně každý den, nemusí být ani tato varianta dostačující. Pro příklad uvedeme např. box. U cyklické ketonové diety se totiž předpokládá, že alespoň některé dny v týdnu jsou pro nás méně namáhavé a sportu se nevěnujeme a tak je naše tělo zvládne i bez přísunu sacharidů, případně že trénink není natolik náročný, aby se jejich nedostatek projevil problémem.
V případě, že potřebujeme maximální výkon odvádět pravidelně každý den, doporučuje se tzv. cílená ketonová dieta. Základní princip i způsob účinku zůstávají prakticky shodné, je zde ale jedna vyjímka. Abychom zajistili našemu tělu neustálý dostatek energie, sacharidy nedoplňujeme jednou týdně, nýbrž vždy bezprostředně před tréninkem a krátce po něm a to v přesně stanoveném množství, které se odvíjí od naší fyzické konstrukce a tělesné váhy.